Jeseníky jsou hory plné rozličných památek i přírodních krás. Myslím, že se tu najde něco pro každého, ať jste velmi aktivní turisti nebo jen obyčejní rekreanti, kteří chtějí odpočívat jinak než honbou za adrenalinovými sporty a horskou turistikou. Já se považuji spíš za tu druhou skupinu a podle toho také vypadal náš týdenní rozvrh.
Co se týče vycházek, užili jsme si hlavně lázeňské městečko Karlova Studánka. Hodinový pobyt na čistém vzduchu – prý nejčistším v ČR a ve střední Evropě – je právě tak dlouhá doba, která vám stačí, abyste městečko prošli volným krokem tam a zpět. Samozřejmě, že cestou můžete načerpat a vypít trochu minerálky, stavit se pro krabičku trojhránků nebo si v lázeňské kavárně dát kafíčko s medovníkem. Lázně nabízejí širokou škálu lázeňských procedur, ale není to levná záležitost, zvláště pokud se na výlet vydáte s celou rodinou. Věřte, nepomůže vám ani položka v ceníku s názvem rodinné vstupné. My jsme se těšili do teplého bazénu, ale z finančních důvodů jsme si na konec nechali zajít chuť. Karlova Studánka je i tak ale velmi krásným místem s typickou architekturou a příjemnou atmosférou.
Jeseníky jsou místem, kde je lázní hned několik, i když ne všechny fungují jako třeba Jánské Koupele. Pramenů s minerálkou je však víc než lázní a i ve vesničce Suchá Rudná, kde jsme bydleli, se v lese nad chatami a domy dá dojít k prameni kyselky, která je velmi bohatá na železo. Místo, odkud zlatý potok vytéká je opravdu pozoruhodné. Uprostřed typických hnědozelených odstínů lesa je najednou na zemi červenohnědý pruh vody s onou kyselkou.
Kromě sestupu podél Bílé Opavy jsme v jiný den podstoupili ještě jednu túru. Nebyla moc náročná, ale na to, že nejsme trénovaní, celkem dlouhá - ze Skřítka na zříceninu Rabštejn. Po modré značce to zvládnou i maminy s kočárky.
O pár kilometrů dál určitě doporučuji navštívit obec Jiříkov, kde je otevřená tzv. Pradědova galerie. Na několika hektarech si můžete prohlédnout nádherné sochy vyřezávané ze dřeva. Zde můžete vidět děda Praděda o výšce 14 m i největší dřevěný betlém na světě. Autorem všech děl je pan Halousek. Procházka mezi stádem volně pobíhajících daňků je zážitkem pro velké i malé. Možná se vám dokonce nějaký kousek zalíbí a necháte si ho vyrobit na svoji zahrádku. Vím, že takové dekorace nemá rád každý, ale dle mého gusta – je to mnohem lepší a přirozenější než sádrový trpaslík.
Týden uběhl příliš rychle, ale užila jsem si ho a určitě jsem za něj moc vděčná. Je to skvělá příležitost, jak přijít na jiné myšlenky než jsou práce, počítač a blog. Ale už jsem zase tady.






Žádné komentáře:
Okomentovat